Advent

Advent je období, které si dnes spojujeme hlavně s rozsvěcením světýlek, zdobením domů a přípravami na Vánoce. V tradiční kultuře měl ale mnohem hlubší a pestřejší význam. Šlo o postní, tichý a duchovně laděný čas, který byl zároveň naplněný množstvím lidových zvyků, magických představ a praktických domácích prací.

Co znamená slovo advent

Pochází z latinského adventus – příchod. Pro křesťany je to období očekávání narození Ježíše Krista, které vyvrcholí o Vánocích. První adventní nedělí začíná nový liturgický rok, takže pro naše předky to byl symbolický nový začátek ještě dřív, než přišel Silvestr. Už ve středověku byl začátek adventu považován za skutečný začátek rok.

V kostelích převládala fialová barva, typická pro postní období. Pouze třetí adventní neděle – Gaudete – měla radostný ráz: liturgická barva byla růžová a výzdoba mohla být bohatší.

Advent jako postní doba

V tradičním pojetí byl advent časem ztišení a odříkání. Patřilo k němu omezení jídel (jedno syté jídlo denně, málo masa), zdrženlivost v tanci, zábavách a zpěvu světských písní, jednoduchá výzdoba a tmavší oblečení, duchovní písně a rorátní mše (mše konané brzy ráno za svitu svící).

Advent v každodenním životě

Ačkoliv byl advent duchovní čas, lidé žili i běžnými starostmi. Často se říká, že během adventu je "dlouhá tma a krátký den", a tak se práce přesouvaly do společných prostor, kde se mohlo šetřit světlem a teplem, a společně probíhalo draní peří, předení, výmlat obilí nebo besedy – večery, kde se pracovalo a zároveň povídalo.

Některé práce ovšem měly v určité dny adventu zákaz – věřilo se, že přitahují neklidné síly. Nesmělo se příst v noci (kvůli pověrám spojeným s Lucií), nesmělo se prát prádlo (voda měla v zimním období "magickou sílu") a nesmělo se roztáčet kolovrat ve čtvrtek (spojování s tzv. klepačkami).

Maskované pochůzky a "temné noci"

Zvláštností adventu bylo množství masek a obchůzek. Adventní postavy měly v lidových představách chránit obydlí, připomínat pravidla postu a zároveň "vymetat" neklidné síly. Patřily k nim Barborky, Lucie, Mikuláš, čerti a andělé, Ambrož s metlou, Perchty, Lucky, klovcové báby, maskovaná zvířata (kobyla, medvěd, kozel) a různé místní strašidelné bytosti.

Obchůzky probíhaly hlavně na významné dny nebo den před nimi (sv. Ondřej 30. 11., sv. Barbora 4. 12., sv. Mikuláš 5. 12., sv. Lucie 13. 12., Tomáš 21. 12.). K maskovaným adventním obchůzkám patřily také takzvané klepačky — čtvrteční pochůzky, při nichž koledníci klepali na okna a dveře metlami či paličkami, aby symbolicky 'vymetli' zlé síly.

V lidové víře byla tato doba časem, kdy "temné síly mají navrch", protože noci jsou nejdelší. Proto se kolem adventu mluví o drsných nocích (zvlášť mezi Lucií a Štědrým dnem).

Advent a věštění

Adventní čas byl vnímán jako období, kdy se hranice mezi světem lidí a "světem neviditelného" ztenčuje. Proto se v této době objevovalo mnoho věšteb jako lití olova, třesení stromem nebo plotem, naslouchání u kurníku, házení střevícem, vykládání snů, nebo věštění z vody, zrcadel nebo stínů.

Nejvíc milostných věšteb bylo spojeno s Ondřejem, Barborou a Tomášem. Věštby počasí a úrody patřily hlavně ke svaté Lucii.

Dnes už věštění bereme spíš jako hru nebo tradici, ale pro naše předky mělo velkou vážnost — vrcholil liturgický rok a všichni chtěli vědět, co ten další přinese.

Adventní věnec

Adventní věnec s jednou svící pro každou neděli je dnes úplně běžný, ale do českých zemí se dostal až ve druhé polovině 20. století z Německa. Jeho podoba ale pochází z Hamburku z 19. století, kde měl původně 24 svíček – 19 malých na všední dny a 4 velké na neděle. Teprve později se ustálila čtyřsvíčková varianta.

Symbolika

• kruh – jednotnost, plynutí roku, nekonečnost,
• jehličí – stálost života, naděje,
• světlo svící – příchod Krista, návrat slunce během zimy.

Čtyři svíce:

• 1. svíce – prorocká / naděje
• 2. svíce – betlémská / láska
• 3. svíce – pastýřská / radost (růžová)
• 4. svíce – andělská / mír

Někdy se přidává ještě pátá – bílá – Kristova svíce, zapalovaná na Štědrý den nebo o půlnoční mši.

Adventní kalendář

Moderní čokoládové kalendáře jsou novinka posledních desetiletí. První ručně vyrobený kalendář je známý z roku 1851, ale úplné rozšíření přišlo až po druhé světové válce.

Původní kalendáře nebyly o sladkostech, ale o obrázcích, verších nebo biblických příbězích. V některých krajích existovala i "domácí počítadla" – děti třeba každý den odlamovaly malou větvičku ze smrčku nebo posouvaly kamínek po vyznačených dnech.

Advent dnes

Dnes vnímáme advent jako čas světel, vůní, domácího tepla, příprav na Vánoce, tradic a setkávání. Mnohé původní obyčeje jsou už pryč, jiné se pozměnily, a některé se znovu oživují (roráty, adventní zpěvy, trhy).

Smysl adventu ale zůstal stejný: zpomalit, nadechnout se a být víc spolu.